Terschelling – Ostrov nekonečných písečných pláží, brusinek a cyklostezek
Na ostrově Terschelling můžete ochutnat divoké brusinky, opalovat se na nekonečných plážích, ale i vychutnat si jízdu na kole po rovinaté krajině. Ostrov je ideální místo, kde lze relaxovat mezi písečnými dunami, pozorovat volně pasoucí se ovce, sportovat nebo jen tak posedávat v kavárnách.
Terschelling je druhý největší z Watových ostrovů a mezi Holanďany je velmi oblíbenou destinací. Na severu přechází bílé písčité pláže do zvlněných dun, jež jsou částečně porostlé travinami. Západ ostrova patří chráněné přírodní rezervaci De Boschplaat, kde žije neuvěřitelné množství druhů ptactva.
Na jednodenní výlet po Terschellingu je nelepším rozhodnutím půjčit si kola nebo skútr, z jejichž sedla si ostrov zamilujete. Budete se moct kochat výhledy z pobřežního valu, odkud v dálce uvidíte malé i velké plachetnice. Osmdesát kilometrů cyklostezek, kam může i skútr, uspokojí i ty náročnější. Rodiny ocení mírné kopečky bez velkého stoupání. Krémové ovce pokukují po výletnících na kolech, ačkoliv jsou plaché a před pohlazení utíkají. V ohradách se pasou koně, kozy, krávy a strakatá telátka. Milovníci adrenalinu mají ideální podmínky na širokých a dlouhých plážích pro kitesurfing. Příznivý vítr zde najdete i pro windsurfing.
Srdcem ostrova je přístavní městečko West Terschelling, kde je otevřeno několik půjčoven kol, ve větších mají i skútry. Na hlavní ulici najdete jak suvenýry, tak restaurace a kavárny, které svými předzahrádkami lákají na čerstvé ryby a ovčí sýry. Raritou města je hranatý maják, který se jen tak nevidí.
Ačkoliv je po vodě ostrov hůře dostupný, míří sem denně stovky návštěvníků. Přesto nepůsobí přelidněně. Od pevniny ho odděluje Waddenzee, poměrně mělké moře plné písčitých dun, kde mají potíže i ostřílení námořníci. Nelze plout přímou cestou a lodě musí písečné náspy obeplouvat.
Severně od ostrova čas od času ztroskotá nějaká loď. Podle námořního práva platí, že co moře vydá, zůstává ostrovanům. Ti vzpomínají s úsměvem na poslední nadílku bot, kdy si na pobřeží posbírali tolik párů, že je mohli posílat i vzdáleným příbuzným na pevninu. Celý ostrov pak chodil ve stejných botách. Tímto způsobem se sem dostali i brusinky. Sud naplněný červenými bobulemi objevil jeden z místních na pláži, když je ochutnal, přišly mu příliš kyselé a tak je vysypal. Sud si odvezl domů, ale brusinky se uchytily. Místní z nich dělají sirupy, likéry, mýdla, svíčky a spoustu dalších věcí, které si můžete prohlédnout v místním muzeu.
Na ostrov se můžete dostat pravidelným trajektem, vodním taxi, soukromou lodí (motorovou i na plachetnici) či letadlem anebo pěšky s průvodcem. Adrenalinový pochod po mořském dnu je dlouhý přibližně 18 km a trvá šest hodin.
Cesta lodí trvá hodinu či dvě, podle toho, jestli jedete rychlou lodí nebo pomalejší. Ačkoliv je to podle mapy kousek, trajekty musí kličkovat mezi písečnými přesypy. My jsme nechali auto na pevnině v Harlingenu na hlídaném parkovišti, což vyjde daleko levněji.