Amsterdam

Amsterdam leží na několika ostrovech a napočítáte tu na 400 mostů. Většina budov stojí na pilotech, podobně jako jsou postaveny italské Benátky.

Město hříchů

Amsterdam nabízí pokušení v podobě volně prodejné marihuany v cofeeshopech a Uličky lásky. Ty poznáte lehce podle červených luceren, které se v podvečer rozsvěcí, a podle velkých výloh, ve kterých postávají dívky ve vyzývavých plavkách nebo spodním prádle. Pohupují boky a mrkají na kolem procházející pány. Když jim někdo opravdu padne do oka, otevřou výlohu, aniž by červenající se pán projevil zájem a přemlouvají ho, aby využil jejich služeb. Čtvrť De Wallen najdete okolo kostela De Oude Kerk, v ulici Oudezijds Achterburgwal a v přilehlých uličkách. Pokud se chcete jít podívat do muzea sexu, leží na hlavní pěší třídě Damrak. Dámy za prosklenými výlohami jsou bedlivě hlídané. Nezkoušejte si je vyfotit nebo natočit, počítejte s tím, že se místní hlídač s vámi nebude příliš bavit. Riskujete, že přijdete o svůj drahocenný přístroj.

Také marihuana má v Amsterdamu své muzeum. Uvnitř nechybí důležité propriety a historické snímky, o tom jaký je vztah náboženství a marihuany. Dozvíte se také, že britská královna Viktorie používala marihuanu proti menstruačním bolestem. Největším trhákem prohlídky je ale vousatý muž v židovském klobouku, který návštěvníkům starších 18 let nabízí balóny nafouknuté marihuanovým dýmem ze speciálního strojku.

Není divu, že francouzský filosof Albert Camus napsal o Amsterdamu: „Všimli jste si, že soustředěná síť amsterdamských kanálů připomíná svým uspořádáním jednotlivé kruhy pekla? Měšťáckého pekla, aby bylo jasno; pekla překypujícího špatnými sny.“

Kam s dětmi

V Nemo muzeu se zaměřují na malé fyziky, na barevných modelech si můžete vyzkoušet, jak funguje odstředivá síla. Nevadí, když neumíte holandsky a ani nevadí, že vaše ratolest neumí číst. Popisky mají také v angličtině a němčině, kolikrát ani není třeba překládat. Děti se sami chytí bublifuků, polezou po prolézačce a luští hlavolamy. Dvě hodiny na prohlídku opravdu nestačí.

Ráj umělců

V Amsterdamu najdete široké spektrum galerií a muzeí. Nizozemci jsou nejvíce pyšní na Rijksmuseum, národní muzeum s výběrem nejlepších holandských děl. Klenotem muzea je Noční hlídka od Rembrandta, Mlékařka a Dívka čtoucí dopis od Jana Vermeera.

Do 17. století se doslova přeneste v domě Rembrandta, který dnes slouží jako muzeum. Žil tu v době své největší slávy. Byl zavalen zakázkami, vedl výtvarnou školu, žáci mu pomáhali rozdělávat barvy. Což vyžadovalo velkou trpělivost, vysvětluje průvodkyně oblečená v dobových šatech. Barvy nesměly mít žádnou hrudku a museli mít správnou konzistenci. V třípatrovém domě si můžete prohlédnout malé postýlky, ateliér s modely, na nichž se žáci učili kresbě, dále tiskařský lis, u kterého vysvětluje postup tisku anglicky mluvící Holanďan. Poslední část tvoří galerie s olejomalbami, kde si můžete prohlédnout i díla jeho žáků. Mají tu také největší sbírku Rembrandtových grafik, vystavované kousky průběžně obměňují.

Pokud obdivujete obrazy Van Gogha, jeho muzeum v Amsterdamu prostě musíte vidět. V příjemně prostorné galerii se návštěvníci dobře rozptýlí. V poklidu se můžete podívat na několik impresionistických obrazů od Pissarra, Sisleyho, Gauguina, které společně s japonským uměním Gogha ovlivnily. Detailně můžete zkoumat techniku Gogha na elektronických dotykových tabulkách, na první si obraz přibližujete díky lupě, druhá pak obraz rentgenuje. Nechybí obraz  Jedlíci brambor, Slunečnice či Langloiský most u Arles. Stejně jako u Anny Frankové, tak i tady se vyplatí koupit vstupenky na internetu předem. Vchod má hned tři fronty: pro handicapované, pro ty co mají vstupenku a poslední, nejdelší zástup lidí, kteří si kupují lístky na místě.

Pokud dáváte přednost modernímu umění, zajděte si do Stedelijk muzea. Také v nově zrekonstruovaném museu Scheepvaartmuseu najde návštěvník vše, co souvisí s životem námořníků. Od starých map, globusů až po nablýskané navigační přístroje a malé modely plachetnic.

Romantické procházky

Amsterdam prý patří mezi evropské metropole, kde se lehce bloudí. Není divu, když si cizinec přečte nápis Prinsengracht, může stát na západě, jihu i východě města. Neboť kanály tvoří prstence a obtáčí centrum. Spletité uličky, ale i křivé domy s podobnou fasádou přímo vybízí k toulání se. Vše je blízko, stačí se jen dostat do centra a procházet se nebo nasednout na kolo. Nejromantičtější čtvrtí je Jordaan. Po kanálech jezdí dlouhé výletní lodě i malé bárky. Ceny za hodinovou plavbu vyjdou na 12 euro na větších lodích, menší jsou levnější. Několik firem nabízí audio průvodce v českém jazyce.

Úzké domy stavěli Nizozemci kvůli daním, čím byl dům širší, tím platili vyšší daně. Místní si proto dodnes v úzkých příbytcích pomáhají při stěhování větších kusů nábytku háky umístěnými na štítech domů. Za ně pomocí principu obyčejné kladky vytahují náklad do vyšších pater.

Nakloněné domy způsobuje nestabilní písečné a jílové podloží. Proto na domech často najdete železné kování, jež má pomoct ke zpevnění stavby. Současně provádí injektáže – kovové skoby, které fixují podloží.

Můžete se nechat vést vůněmi, u muzea Anny Frankové na Prinsengrachtu nemůžete minout vyhlášenou palačinkárnu Pancake Bakery. Tady se bez rezervace čeká i hodinu, ale obrovské slané i sladké palačinky za to stojí! Na kanálu Singel narazíte na celoroční květinový trh. Nabízí tu stovky odrůd květin, rostlin, cibulovin a sazenic. Pokud ale toužíte po cibulích tulipánů, zajeďte si sem v září a říjnu, kdy je jejich prodejní sezóna.

Na návštěvě u Anny Frankové

Deník Anny Frankové je jedním z nejpůsobivějších svědectví o pronásledování Židů během 2. světové války. Není divu, že se jedná o jednu z nejvíce překládaných knih. Muzeum Anny Frankové obtáčí nejdelší fronta, jakou asi kdy uvidíte. Nenechte se ale zaskočit, kupte si dopředu na internetu vstupenky. Stránky jsou intuitivní, jsou také v češtině a tak se lehce zorientuje každý.

Při prohlídce se pomalu postupuje celým domem. Lidí je tolik, že vlastně prohlídka je také „jakási“ fronta. Nejvíce času asi strávíte u modelu domu s tajným vchodem do prvního patra, kde se Anna s ostatními skrývala. Skromné vybavení odráží těžkou dobu válečné doby. Za posunovací knihovnou – tajným vchodem – postupujete dál po úzkém schodišti do prvního patra. Ocitnete se v menších pokojích. Zatemněná okna odráží snahu o největší utajení. Nikdo se přece nesměl dozvědět, že se nahoře nakonec ukrývalo osm osob. Muselo to být v tak malém prostoru depresivní. Přes den byli potichu, nesměli ani větrat. Stěny si polepovali obrázky a četli knihy.

Současná expozice k tajným prostorům navíc přidává dobové fotografie, kopii Annina deníku, ale i krátká videa z deportace židů. Zvláště dojemné jsou pak útržky z deníku.

Kde se najíst

V samoobslužné restauraci La Place se najíte i očima. Proplétáte se mezi pulty, kde si můžete zvolit, které čerstvé ingredience na pizze chcete mít. Namícháte si čínskou směs nebo těstovinový salát přímo na míru. Výborné mají také čerstvé džusy. Restaurace je průchozí, vchody jsou z ulic Rokin i Singel. Pokud se vám stýská po českém pivu, zajděte do česko-slovenské hospody U Josefa, narazíte na něj, když budete pokračovat ulicí Rokin na začátku Amstelu.

Pozor, cyklista!

Nepodceňujte vyznačené cyklostezky, na těchto pruzích mají cyklisté úplnou přednost. Kalamity vznikají často na přechodech. Místní na kolech jsou tolik otrkaní, že se nevyhýbají a pokud uhnou, je to na poslední chvíli. Amsterdam na kole pulzuje. Pokud se vydáte na kole městem, dobře se dívejte. Cyklisti stejně jako motoristé mají stezky po obou stranách vozovky – aby měly oba směry. Navíc mají také svoje semafory.

Slevy s amsterdamskou kartou

Amsterdamská karta slouží zároveň jako tramvajenka, ale získáte na ní také volný vstup do muzea Van Gogha, Rembrandta a dalších a také máte jednu plavbu zdarma, navíc budete mít slevu v některých muzeích, galeriích a obchodech. Kartu nabízí ve třech variantách na 24 hodin, 48 hodin a na 72 hodin. Vyplatí se vám, pokud chcete navštívit více muzeí, a pokud budete jezdit městskou dopravou. Ale celé centrum se dá projít pěšky a přívozy jsou zdarma.